1. Kapitola: Přistání na Auree
Ticho bylo ohlušující, jen občas narušované jemným bzukotem přístrojů na palubě lodi Novus. Každý člen posádky cítil, jak se jim pod nohama lehce třese podlaha, když se loď připravovala na přistání. Atmosféra byla napjatá – směs zvědavosti, nervozity a neklidného očekávání.
„Jaké máme hodnoty gravitace, Kaele?“ ozvala se Zara klidným, ale autoritativním hlasem, který neztrácel na jistotě ani v krizových situacích. Jako velitelka byla zvyklá udržovat chladnou hlavu, i když její vlastní srdce tlouklo rychleji než obvykle.
„Normální. Nic, co by naše systémy nezvládly,“ odpověděl pilot Kael, jehož pohled zůstal pevně zaměřený na obrazovku s údaji o povrchu planety. „Ale ty energetické anomálie… jsou nepředvídatelné. Mohou nám zasáhnout systémy, až se přiblížíme.“
„Elen, Liam, připravte se na skenování atmosféry a povrchu, jakmile dosedneme,“ pokračovala Zara a otočila se k zbytku týmu. „Arisi, zkontroluj komunikační kanály. Potřebujeme, aby byly stabilní.“
Aris kývl a zabořil se do svého terminálu. „Mám to, ale ty signály… něco je tu hodně zvláštního. Jako kdyby někdo – nebo něco – úmyslně blokovalo naše spojení.“
Přistání
Novus hladce pronikla atmosférou planety Aurea. Tým nemohl odtrhnout pohled od obrazovek, které zobrazovaly pohled na planetu – husté zelené lesy, podivné kopce připomínající ruiny, a záblesky zvláštních světel, která tančila po povrchu.
„Tohle místo…“ zašeptala Elen, která stála u okna a zírala na podivné vzory v krajině. „Je to, jako by planeta sama žila.“
Loď se nakonec usadila na malé mýtině obklopené stromy s listy, které vypadaly jako sklo. Liam okamžitě zapnul diagnostiku, ale téměř okamžitě se jeho přístroj rozezvonil varovným signálem.
„Máme problém,“ oznámil. „Něco ovlivňuje naše systémy. Loď bude potřebovat opravy, jinak se odsud nedostaneme.“
„To bylo rychlé,“ zamumlal Aris. „Ještě jsme ani nevystoupili.“
První kroky na povrchu
Posádka, vybavená ochrannými obleky a přístroji, opustila loď. Atmosféra byla překvapivě dýchatelná, ale vzduch měl podivnou hustotu a jemný nádech ozónu. Půda pod jejich nohama byla měkká, skoro jako by šlapali po koberci z mechu, a všude kolem se ozývaly zvláštní zvuky připomínající šepot.
„Zara, podívej se na tohle,“ zavolala Elen a ukázala na vysokou sochu, která se tyčila na okraji mýtiny. Byla téměř šest metrů vysoká, s humanoidními rysy, ale s dlouhými končetinami a podivně protáhlou hlavou. Povrch sochy byl pokryt záhadnými symboly, které vypadaly jako varování – nebo modlitba.
„Tohle nemůže být náhoda,“ řekl Liam, zatímco skenoval povrch sochy. „Tahle planeta musela být kdysi obývaná.“
„Ale kým?“ přemýšlela Zara nahlas. Její pohled přejížděl po soše a přilehlé krajině. Něco na tom místě ji znervózňovalo.
Nebezpečí
„Pozor!“ vykřikl Kael, když se země pod jejich nohama zachvěla. Liam ucouvl o pár kroků, jen aby si všiml, že stojí přímo u podivného kruhu vyrytého do země. Jakmile na něj šlápl, ozvalo se hlasité cvak a z hlubin vyletěly ostré šipky, které jen těsně minuly jeho nohu.
„To je past!“ zvolala Elen a strhla Liama stranou. Kael mezitím aktivoval svůj scanner. „Vypadá to, že je jich tu víc. Mnohem víc.“
„Musíme být opatrní,“ varovala Zara, která se postavila do čela týmu. „Tohle místo není jen tak opuštěné. Ať už tu kdysi žil kdokoli, nechtěl, aby tu někdo další zůstal.“
Napětí stoupalo, zatímco tým postupoval dál do lesa. Nad hlavami jim slabě zářila dvě slunce, jejichž světlo se odráželo v křehkých listech stromů, ale stíny kolem nich byly stále temnější a neklidnější. Jedno bylo jasné – Aurea měla svá tajemství, a ta nebyla přívětivá.
2. Kapitola: První kroky v neznámém světě
Tým se shromáždil kolem holografické mapy, která zářila nad přístrojem na Zářině zápěstí. Projekce ukazovala základní obrys okolní krajiny, přestože signál byl stále narušený. Každý v sobě cítil napětí, které se po přistání usadilo jako těžký mrak nad jejich hlavami.
„Musíme najít zdroje pro opravu lodi,“ řekla Zara. Její hlas zněl rozhodně, ale každý mohl cítit, že se snaží potlačit úzkost. „Bez funkčního reaktoru se odsud nedostaneme. Elen, Kaele, prozkoumejte severní okraj lesa. Arisi, ty se mnou a Liamem půjdeš směrem k těm ruinám. Je možné, že tam najdeme nějaké použitelné materiály.“
„Ruiny?“ Liam pozvedl obočí. „A co když jsou tam další pasti, jako ta, co nás málem zabila?“
„To je riziko, které musíme podstoupit,“ odpověděla Zara pevně.
Cesta do neznáma
Les kolem nich působil nepřirozeně. Stromy byly vysoké a pokroucené, jejich skleněné listy vydávaly při pohybu větrem jemné zvonění. Na zemi se táhly podivné liány, které při každém kroku jako by samy ustupovaly. Elen si poklekla, aby odebrala vzorek z lesního podrostu.
„Tahle flóra je jako živá,“ poznamenala fascinovaně. „Něco takového jsem nikdy neviděla.“
„To je hezké, Elen,“ odsekl Kael, který nervózně sledoval okolí. „Ale možná bys mohla věnovat víc pozornosti tomu, jestli nás něco nesleduje.“
„Ty se vždycky bojíš selhání, že ano, Kaele?“ odpověděla Elen klidně, aniž by zvedla pohled. „Možná bys měl zkusit vnímat tu krásu kolem nás, místo toho, abys viděl jen hrozby.“
Kael si něco zamumlal pod vousy, ale rozhodl se neodpovídat.
Setkání s Luminami
Zara, Aris a Liam se blížili k ruinám, které se tyčily na vrcholu mírného kopce. Byly pokryté liánami a zčernalé stářím, přesto z nich vyzařovalo něco majestátního. Liam zkoumal stěny struktur, zatímco Aris zapojil svůj přenosný terminál, aby zkusil dekódovat symboly vyryté do kamene.
„Máš něco?“ zeptala se Zara.
„Zatím nic. Ty znaky nejsou v žádném jazyce, co bych kdy viděl,“ odpověděl Aris a zamračeně sledoval obrazovku.
Najednou se ozvalo jemné švitoření. Všichni tři se otočili a spatřili skupinku světélkujících bytostí vznášejících se mezi stromy. Byly malé, sotva půl metru vysoké, s průsvitnými těly, která zářila teplým zlatým světlem. Jejich pohyby byly ladné a připomínaly tanec.
„Tohle jsou… bytosti?“ zašeptal Liam ohromeně.
Jedna z nich se přiblížila, její zlaté oči zářily zvědavostí. Zara udělala krok vpřed a zvedla ruce na znamení, že nejsou nebezpeční.
„Jsme průzkumníci. Nepřišli jsme ublížit,“ řekla pomalu, jako by doufala, že jí bytost porozumí.
Neznámé bytosti, které později nazvali Lumini, začaly vydávat zvuky připomínající melodii. Z jejich pohybů se zdálo, že komunikují. Jedna z nich ukázala k ruinám a poté směrem k zemi, jako by je varovala.
„Myslím, že nám říkají, abychom byli opatrní,“ poznamenal Aris. „Možná v těch ruinách něco hlídá.“
„Strážci,“ ozvalo se náhle jasným hlasem. Celý tým ztuhl. Lumini začali opakovat slovo „Strážci“ a jejich světlo na chvíli potemnělo.
První konflikt
Když se skupiny znovu setkaly u lodi, atmosféra mezi nimi byla napjatá. Zara přednesla informace o Luminách a varování před strážci, ale Kael, který byl už tak na pokraji nervů, to nepřijal dobře.
„Tohle je šílené,“ řekl zvýšeným hlasem. „Riskujeme svoje životy pro nějaké ruiny a varování od světélkujících stvoření. Možná bychom se měli zaměřit jen na opravu lodi a odsud zmizet.“
„Kaeli, chápu tvoje obavy,“ odpověděla Zara pevně. „Ale potřebujeme materiály z těch ruin. Pokud jsou tam Strážci, musíme najít způsob, jak je obejít.“
„Obejít?“ Kael se ušklíbl. „A co když to nezvládneme? Co když skončíme jako další oběti téhle planety?“
„Pokud budeme pracovat jako tým, zvládneme to,“ vložila se do hovoru Elen. „Ale jestli si myslíš, že je lepší vzdát se hned na začátku, možná jsi na špatné misi.“
Kael ji propálil pohledem, ale neodpověděl. Napětí mezi nimi bylo hmatatelné.
Pokračování cesty
Později, když se všichni uklidnili, Zara seděla u holografické mapy a přemýšlela nad dalším krokem. Na planetě bylo něco znepokojivého, něco, co je všechny nutilo přemýšlet o tom, jestli vůbec přežijí. Lumini byli možná jejich spojenci, ale varování před Strážci přidalo do celé mise nový rozměr nebezpečí.
„Zítra se vrátíme k ruinám,“ rozhodla Zara. „A najdeme odpovědi. Ať už jsou jakékoli.“
3. Kapitola: Stíny minulosti
Husté stromy ustupovaly, když se tým dostal na okraj rozsáhlé planiny. Před nimi se rozkládalo město – nebo spíše to, co z něj zbylo. Kamenné zdi, obelisky a věže se tyčily k nebi jako zlomené prsty, zarostlé liánami a pokryté mechem. Atmosféra byla těžká, jako by samotné místo neslo vzpomínky na dávno zapomenuté časy.
„To je… obrovské,“ zašeptala Elen, která se nedokázala odtrhnout od pohledu na zříceniny.
„Obrovské, ale mrtvé,“ poznamenal Kael suše. „Doufám, že jsme se sem nevláčeli kvůli hromadě kamenů.“
„To uvidíme,“ odpověděla Zara a vydala pokyn k postupu. „Buďme opatrní. Nezapomeňte, co nám říkali Lumini.“
Objev hieroglyfů
Tým se ponořil do ruin. Vzduch byl zvláštně chladný a tišší, než by měl být. Elen zkoumala stěny jednoho z největších obelisků. Jeho povrch byl pokrytý jemnými rytinami, které připomínaly hieroglyfy, ale s mnohem složitější strukturou. Některé symboly zářily slabým modrým světlem.
„Podívejte se na tohle,“ zavolala Elen a přitiskla na symbol přenosný scanner. Na jejím displeji se objevil hrubý překlad textu:
„Strážci chrání Srdce. Cizinci varováni.“
„To zní slibně,“ řekl Aris, který se připojil k Elen. „Myslíš, že to má něco společného s těmi pastmi?“
„Pravděpodobně. Ale co je to Srdce?“ Elen se zamračila. „Musíme najít další stopy.“
Holografický záznam
Uprostřed ruin narazili na zvláštní zařízení – kulovitý mechanický objekt zapuštěný do země. Zara se přiblížila a jemně přejela prstem po jeho hladkém povrchu. Když se dotkla jedné z jeho rýh, zařízení se náhle aktivovalo.
Vzduch kolem nich se rozvlnil a před týmem se objevil holografický obraz. Zobrazoval vysoké bytosti s protáhlými hlavami a dlouhými končetinami – Auriany. Byly oděny v elegantní zbroji, která se zdála být vyrobená z kombinace kovu a světla.
„To jsou oni,“ zašeptal Liam. „Auriané.“
Holografický záznam ukazoval rušné město plné života. Auriané se pohybovali mezi stavbami, obklopeni technologiemi, které překonávaly vše, co kdy lidstvo vytvořilo. Záznam ukazoval, jak Auriané vyvíjeli obranný systém – pasti a strážce, kteří měli ochránit jejich svět před útočníky.
Pak se obraz změnil. Město zachvátil chaos. Obloha ztemněla, budovy se bortily a Auriané bojovali proti neznámým nepřátelům. Následoval poslední záblesk – obrovská energetická exploze, která vše ukončila.
Holografický obraz zmizel. Tým stál v tichu, každý ztracený ve svých myšlenkách.
„Takže… vytvořili systém na svou ochranu, ale nakonec je to zničilo,“ shrnul Aris.
„A ten systém tu zůstal,“ dodala Zara. „Čeká na další oběti.“
Útok pastí
Když se chystali opustit místo hologramu, země pod jejich nohama se zachvěla. Obelisky kolem nich se začaly pohybovat a přeskupovat, jako by samy ožily. Země se rozestoupila a odhalila temný tunel, který vedl hluboko pod povrch.
„Tohle není dobré,“ řekl Kael, zatímco vytahoval zbraň.
„Musíme se pohnout,“ zavelela Zara. „Držte se pohromadě.“
Tým sestoupil do tunelu, ale téměř okamžitě spustili pasti. Stěny se začaly přibližovat, ostré hroty vyjížděly ze stropu a podlaha se měnila v pohyblivý písek. Bylo to, jako by se celá planeta snažila je zničit.
„Arisi, něco udělej!“ vykřikla Zara, zatímco se snažila zadržet pohybující se stěny.
Aris zoufale pracoval na svém terminálu, snažil se získat přístup k řídicímu systému. „Dejte mi vteřinu!“ zvolal.
„Nemáme vteřinu!“ křikl Kael, zatímco se snažil zastavit písek pod jejich nohama.
Pak náhle pasti ustaly. Stěny se zastavily a písek zmizel. Aris s triumfálním výrazem zvedl svůj terminál. „Našel jsem způsob, jak obejít jejich systém. Ale nevím, jak dlouho to vydrží.“
„To stačí,“ odpověděla Zara a pomohla Elen vstát. „Musíme odsud vypadnout.“
Důsledky
Když se konečně dostali na povrch, všichni byli vyčerpaní a otřesení. Záře ruin v dálce pomalu slábla, jako by se samotné město vracelo do spánku.
„Tohle místo nás zabije, pokud nebudeme opatrní,“ řekl Kael tiše.
„Možná,“ odpověděla Zara. „Ale zároveň tu je něco, co musíme pochopit. Něco, co nám může zachránit životy.“
Všichni věděli, že se do ruin budou muset vrátit. Tajemství Aurianů bylo příliš důležité, než aby ho nechali nevyřešené. Ale s každým dalším krokem si uvědomovali, že Aurea nebude mít slitování.
4. Kapitola: Hluboko do neznáma
Lumini se vznášeli kolem Zary jako roj zářících světlušek. Jejich světlo bylo slabé, sotva rozeznatelné v husté mlze, která se plazila nad zemí. Jeden z Luminů, který se zdál být jakýmsi vůdcem, se přiblížil k Zaře a jeho melodické švitoření přešlo do slov, která pronikla přímo do jejich myslí.
„Srdce planety… strážci chrání. Nikdo nepřežije,“ varoval Lumini, jeho hlas zněl jako smutná píseň.
„Co je to Srdce?“ zeptala se Zara, ale odpovědi se nedočkala. Lumini se rozptýlili, jejich světlo se ztrácelo mezi stromy, dokud nezbylo jen zlověstné ticho.
Do houštin
Zara, Elen a Liam postupovali opatrněji, než kdy předtím. Les se kolem nich stával stále divočejším. Stromy měly kmeny porostlé hustými sítěmi fialových hub, jejichž zářící spory se vznášely ve vzduchu jako drobné hvězdy.
„Nešlapejte na ty houby,“ varovala Elen, která si klekla k jedné z nich, aby ji prozkoumala. „Jejich spory jsou silně neurotoxické. Jeden nádech by nás mohl paralyzovat.“
Liam, který byl až příliš zvyklý na rizika, se přesto nedokázal ubránit náhlému kroku dozadu, když mu něco zašeptalo u ucha. Zara zvedla ruku na znamení zastavení.
„Slyšeli jste to?“ zašeptal.
Zara přikývla. Mezi stromy se něco pohybovalo. Jemné zvuky šustění a tiché kroky přicházely z více směrů. „Jsme sledováni,“ řekla tiše.
Setkání s dravci
Když se konečně dostali na mýtinu, z houští se náhle vyřítila smečka podivných tvorů. Byli vysocí sotva do pasu, jejich těla pokrývaly šupiny, které se leskly jako kov, a jejich oči zářily červeně. Vydávali zvuky podobné vrčení a rychle obklíčili tým.
„K zemi!“ zavelela Zara a přitiskla se k zemi, zatímco Liam vytáhl zbraň. Elen se pokusila aktivovat ruční vysílač, který by je mohl zastrašit zvukovou vlnou.
„Tohle nebude fungovat!“ vykřikl Liam, když první tvor zaútočil. Zara ho jediným přesným výstřelem srazila, ale okamžitě ho nahradili další dva.
„Musíme se dostat pryč! Teď hned!“ vykřikla Elen. Zara kývla a zavelela k ústupu. Bylo to chaotické – spory ve vzduchu, řev tvorů a nekonečné praskání větví pod jejich kroky.
Rozdělení týmu
Zatímco se Zara, Liam a Elen snažili najít cestu zpět k bezpečnější zóně, Kael a Aris zůstali u lodi, pracovali na opravách a analyzovali energetické anomálie planety. Kael, stále podrážděný z neustálých konfliktů a hrozeb, si ulevoval sarkastickými poznámkami.
„Oni si tam klidně hrají na archeology a my tady taháme za nitky, abychom se mohli odsud dostat,“ bručel, zatímco nastavoval regulátor energie.
„Podívej, chápu, že jsi naštvaný,“ odvětil Aris, aniž by odtrhl pohled od svého terminálu, „ale jestli na té lodi neuděláme pořádný štít, tak nás první větší energetická vlna rozloží na atomy.“
Kael se zastavil. „Energetická vlna?“
„Jo,“ přikývl Aris. „Vypadá to, že planeta sama produkuje něco jako pulzace. Myslím, že to je součást těch jejich pastí.“
Aktivace strážců
Zara a její skupina se dostali k dalším ruinám, které se zdály být mnohem zachovalejší než ty předchozí. Stěny pokrývaly složité mechanismy a rytiny, jejichž význam byl jasný – varování.
Elen se sklonila k jednomu ze symbolů a zamyšleně se zamračila. „Tyhle rytiny… říkají, že pastí je mnohem víc. Jsou všude – v zemi, ve vzduchu, dokonce i v samotném světle.“
„Samotné světlo?“ opakoval Liam. „Co to znamená?“
Odpověď dostali o několik vteřin později. Stěny ruin se rozzářily oslepujícím světlem a z jednoho z průchodů vyšli strážci. Byli to mechanické bytosti, jejichž kovová těla se zdála být zformována z ruin samotných. Každý jejich krok zněl jako rachot hromu.
„Strážci,“ zašeptala Zara. „Tady to máme.“
Únik
Bytosti zaútočily bez varování. Zara, Liam a Elen se rozdělili, aby se pokusili najít cestu ven. Elen se snažila dekódovat jeden z mechanismů, který blokoval únikovou cestu, zatímco Zara a Liam zaměstnávali strážce.
„Mám to!“ vykřikla Elen, když se konečně podařilo otevřít skrytý průchod. „Rychle, dovnitř!“
Jakmile se všichni dostali ven, průchod se za nimi zhroutil a zanechal za nimi rachot a světlo, které se pomalu vytrácelo.
Důsledky
Zpět u lodi Zara přemýšlela nad tím, co viděli. „Tohle je větší, než jsme si mysleli,“ řekla nakonec. „Tahle planeta není jen past. Je to dokonalý obranný systém. A my jsme jen další oběti v její síti.“
„A co Srdce?“ zeptala se Elen.
„Zjistíme to,“ odpověděla Zara. „Ale budeme muset být rychlejší. Zdá se, že planeta ví, že jsme tady.“
5. Kapitola: Zkouška odvahy
Na Auree byl čas relativní, ale v útrobách lodi Novus se zdálo, že hodiny tikají rychleji. Kael a Aris seděli ve stísněném prostoru vedle hlavní konzole. Kaelův výraz byl napjatý, Arisův zamyšlený. Holografická projekce planetárních dat osvětlovala jejich tváře.
„Řekni to ještě jednou,“ požádal Kael, zatímco jeho pohled zůstal pevně upřený na obrazovku.
Aris si povzdechl. „Energetická pole planety nejsou jen pasivní. Jsou to aktivní bariéry, které ovládá systém. Drží nás tady.“
Kael se narovnal. „Drží nás? Co to znamená?“
„To znamená,“ pokračoval Aris trpělivě, „že naše loď je doslova uvězněná v systému téhle planety. Nemůžeme ji spustit, dokud nezjistíme, jak deaktivovat tyhle bariéry. A podle všeho to nezvládneme bez interakce s tím, čemu Lumini říkají Srdce planety.“
„To je šílené,“ zamumlal Kael a vstal. „Měli jsme tu loď nechat na orbitě. Teď jsme tady dole, uvěznění, a ta planeta nás pomalu zabíjí.“
Artefakt
V ruinách, hluboko pod povrchem planety, Zara, Elen a Liam stáli v podzemní komoře. Vzduch byl hustý a chladný. Uprostřed místnosti, zavěšený nad kamenným podstavcem, se vznášel objekt. Měl nepravidelný tvar a jeho povrch se zdál být tvořen neznámým kovem, který slabě zářil.
„To musí být ono,“ zašeptala Elen. „Klíč k systému.“
„Jsi si jistá?“ zeptal se Liam, zatímco pomalu obcházel podstavec. „Co když je to další past?“
„Podívejte na rytiny,“ pokračovala Elen a ukázala na povrch artefaktu. „Je to jazyk Aurianů. Tyhle symboly se shodují s těmi, co jsme viděli u hologramů. Myslím, že tohle může ovládat celý systém.“
Zara si přitáhla zbraň blíž k tělu, jako by očekávala, že se místnost každou chvíli promění v další smrtící hrozbu. „Pokud to aktivujeme, co se stane?“
„Nevím,“ přiznala Elen. „Ale pokud chceme deaktivovat pasti a ty bariéry kolem lodi, nemáme jinou možnost.“
„Tohle je šílené,“ zamumlal Liam. „Mluvíme o manipulaci s technologií, která možná zničila celou civilizaci.“
Konflikt
Tým se později setkal na palubě Novusu. Atmosféra byla napjatá. Aris vysvětlil své zjištění, zatímco Elen ukázala artefakt. Kaelova nervozita rychle přerostla v otevřený odpor.
„Takže… chceme aktivovat něco, co možná zabilo Auriany?“ začal Kael a jeho hlas stoupal. „To je náš plán? Pohráváme si s technologií, kterou ani nerozumíme, a riskujeme, že to všechno jen zhoršíme?“
„A jaký máš jiný návrh?“ odpověděla Zara chladně. „Chceš tady sedět a čekat, až nám dojdou zásoby, nebo nás planeta dorazí jinak?“
„Možná bychom měli najít jinou cestu,“ navrhl Kael. „Možná můžeme opravit loď bez toho, abychom se zapletli s tímhle… Srdcem.“
„To není možné,“ vložil se Aris. „Říkal jsem ti, že loď je uvězněná. Bez deaktivace systému se nikam nedostaneme.“
„A kdo říká, že tohle funguje?“ Kael ukázal na artefakt. „Co když ho aktivujeme a ten systém nás všechny zničí?“
„A co když je to naše jediná šance?“ odpověděla Zara ostře. „Kaeli, musíš si uvědomit, že na téhle planetě nejsme jen oběti. Jsme průzkumníci. Máme odpovědnost zjistit, co se tady stalo, i kdyby to znamenalo riskovat.“
„Ty riskuješ naše životy!“ křikl Kael a vstal. „Já nechtěl přijít o svůj život kvůli nějaké dávno mrtvé civilizaci!“
„Pak možná nejsi ten správný člověk pro tuhle misi,“ odsekla Zara. Její slova zasáhla Kaela jako úder. Otočil se a bez dalšího slova odešel.
Rozhodnutí
Později, když Kael stál venku před lodí, Elen se k němu připojila. „Zara to nemyslela tak, jak to vyznělo,“ řekla tiše.
„Myslela,“ odpověděl Kael. „A možná má pravdu. Možná na tohle nejsem stavěný.“
„Kaeli,“ začala Elen a zadívala se na něj, „nikdo z nás na tohle není připravený. Ale pokud máme šanci se odsud dostat, musíme jí věřit. A sobě navzájem.“
Kael přikývl, ale jeho tvář zůstala zamračená. „Jestli tohle špatně dopadne…“
„Pak to bude na všech z nás,“ přerušila ho Elen. „Ale vzdát se teď? To není možnost.“
Konec kapitoly
Tým se sešel znovu u artefaktu. Napětí mezi Zarou a Kaelem bylo hmatatelné, ale všichni věděli, že rozhodnutí musí padnout. Zara pohlédla na všechny kolem sebe, než konečně promluvila.
„Aktivujeme ho,“ řekla. „Ať už nás čeká cokoliv, zvládneme to. Společně.“
S těmito slovy se Elen dotkla artefaktu, jehož povrch okamžitě rozzářila oslepující modrá záře.
6. Kapitola: Pravda o Auriane
Tým stál v jádru dávného chrámu. Vysoké stěny pokryté rytinami Aurianů se ztrácely v temnotě stropu, který jako by neexistoval. Artefakt, který držela Elen, se slabě třpytil a jeho světlo vrhalo na stěny tajuplné stíny. Uprostřed místnosti se tyčil masivní oblouk tvořený hladkým kovem a sklem, jeho povrch se leskl, jako by byl živý.
„Tohle musí být archiv,“ řekl Aris, zatímco zíral na rytiny pokrývající oblouk. Jeho prsty rychle tančily po konzoli na jeho přenosném zařízení. „Jestli tu najdeme odpovědi, budou tady.“
„A co když je to další past?“ zamumlal Liam a pevněji sevřel svou zbraň. Jeho oči neustále kroužily kolem, jako by očekával, že se každou chvíli něco vynoří ze stínů.
„Musíme to risknout,“ odpověděla Zara pevně. „Pokud tohle neaktivujeme, nikdy nezjistíme, co se tady stalo – nebo jak se odsud dostat.“
Elen přikývla a položila artefakt do vybrání na základně oblouku. Jakmile se ho dotkla, oblouk se rozzářil. Do prostoru vyšlehl proud světla a vzduch se naplnil tichým, melodickým bzučením. Na stěnách se začaly objevovat obrazy, jako by je někdo kreslil světlem.
Pravda o Auriane
Holografické obrazy ožily. Ukazovaly rušné město, které tým už viděl dříve, ale tentokrát mnohem detailněji. Auriané byli vysocí, jejich těla ladná a jejich pohyby připomínaly tanec. Bylo jasné, že jejich civilizace dosáhla neuvěřitelného technologického pokroku.
„Podívejte se na ty symboly,“ zašeptala Elen a ukázala na jednu z holografických projekcí. „To jsou stejné znaky, které jsme viděli na artefaktu.“
Scény se měnily. Obraz ukazoval Auriany, jak budují složité obranné systémy. Mechanické bytosti – strážci – stály na stráži. Kolem nich se vznášely energetické bariéry, které chránily klíčové části jejich světa.
„Vypadá to, že byli pod neustálým útokem,“ řekl Aris. „Jiné civilizace se je snažily napadnout.“
Pak však obraz změnil tón. Obranný systém, který měl chránit, se začal obracet proti svým tvůrcům. Pasti se aktivovaly bez varování, strážci začali útočit na Auriany. Chaos zachvátil město a obloha zčernala. Poslední scéna ukazovala, jak malá skupinka Aurianů programuje systém tak, aby přežil i jejich zánik.
„Zničil je jejich vlastní výtvor,“ řekl Liam tiše. „Ten systém se stal… autonomním.“
Rozhodnutí
Světla hologramů pohasla, zanechávajíc tým v tíživém tichu. Všichni zpracovávali to, co právě viděli.
„Takže teď to víme,“ řekla Zara po chvíli. „Ten systém není nepřítel. Je to jen stroj, který dělá to, k čemu byl naprogramován.“
„Ale pokud ho deaktivujeme,“ začal Kael, „planeta ztratí svou ochranu. Cokoliv nebo kdokoliv ji napadne, nebude mít žádnou obranu.“
„A co jiná možnost?“ zeptala se Elen. „Nemůžeme ho nějak přeprogramovat? Nastavit tak, aby přestal útočit na nás, ale stále chránil planetu?“
„To je příliš složité,“ odpověděl Aris. „Mluvím o systému, který je starý tisíce let. A i kdybychom to zvládli, mohlo by to trvat týdny, měsíce… možná roky.“
„Nemáme tolik času,“ řekla Zara. „Musíme se rozhodnout – teď.“
Kael zavrtěl hlavou. „Tohle je šílenství. Deaktivujeme ten systém a planeta bude bezbranná. Neuděláme to a nikdy se odsud nedostaneme. Obojí je špatně.“
Útok strážců
Jejich debatu přerušil zlověstný zvuk, který naplnil místnost. Stěny se zatřásly a země pod jejich nohama začala vibrovat. Strážci. Kovové bytosti se vynořily z temnoty, jejich rudé oči zářily jako uhlíky.
„To je past!“ zakřičel Liam. „Musíme odsud pryč!“
„Elen, vem artefakt!“ zavelela Zara, zatímco se chopila své zbraně. Elen vytrhla artefakt z podstavce, což způsobilo, že oblouk zhasl.
Strážci se blížili. Tým se dal na ústup, ale stěny chrámu se začaly měnit. Chodby se posouvaly, vytvářely labyrint. Liam kryl ostatní, jeho zbraň zasahovala jeden cíl za druhým.
„Jděte! Já je zdržím!“ vykřikl.
„Ne!“ protestovala Zara, ale Liam už se otočil a rozběhl se zpět směrem ke strážcům. Jeho poslední pohled byl plný odhodlání.
Únik
Zara, Elen, Aris a Kael se nakonec dostali ven, zadýchaní a ztrhaní. Ruiny za nimi byly osvíceny výbuchy, jak Liamova zbraň sváděla svůj poslední boj.
„Neměl to dělat,“ zašeptala Elen, její hlas se třásl.
„Dal nám šanci,“ odpověděla Zara tiše, zatímco se snažila udržet klidnou tvář. „A my ji nesmíme promarnit.“
Skupina se pomalu vydala zpět k lodi. Věděli, že čas se krátí. Museli se rozhodnout – ať už to bude cokoliv, Liamova oběť nesmí být zbytečná.
7. Kapitola: Srdce planety
Zara, Elen, Aris a Kael stáli na okraji ohromného kráteru, který se rozprostíral hluboko do země. Před nimi se nacházelo Srdce planety – obrovský mechanický komplex, který připomínal pulsující živý organismus. Jeho povrch byl pokryt vrstvami zářícího kovu, z něhož se vynořovaly různé kabely a mechanické ramena. Každý pohyb systému vytvářel hluboký, dunivý zvuk, jako by planeta sama dýchala.
„Tohle je to místo,“ zašeptal Aris, jeho hlas se ztrácel v ohromující velikosti toho, co viděli. „Centrum všeho. Celý systém je propojený právě tady.“
„A tohle musíme deaktivovat,“ odpověděla Zara, její oči zůstávaly pevně upřené na složitý mechanismus. Cítila váhu svého rozhodnutí. Pokud udělají chybu, může to mít nevratné následky – nejen pro ně, ale pro samotnou planetu.
Sestup do hlubin
Cesta do Srdce planety byla komplikovaná. Přirozené skalní útvary se mísily s kovovými mosty a tunely vytvořenými Auriany. Kael, který vedl skupinu, měl zbraň připravenou, zatímco Elen nesla artefakt pevně přitisknutý k hrudi. Strážci, kteří je pronásledovali, jako by zmizeli, ale nikdo nevěřil, že to bude trvat dlouho.
„Připomíná mi to obrovský obětní oltář,“ poznamenal Kael tiše, když se zastavili u vchodu do hlavní komory.
„Možná to tak bylo,“ odpověděla Elen. „Auriané vytvořili tenhle systém, aby ochránili svůj svět. Ale nakonec ho obětovali sami sobě.“
„Přestaňte s teoriemi,“ přerušila je Zara. „Musíme to dokončit.“
Boj proti strážcům
Jakmile vstoupili do hlavní komory, systém jako by zareagoval na jejich přítomnost. Podlaha se zachvěla a z bočních stěn se začali objevovat strážci. Byli větší než ti, se kterými se setkali předtím, a jejich pohyby byly rychlé a přesné. Rudé oči strážců zářily hrozivě v šeru komory.
„Připravte se!“ zvolala Zara a zvedla zbraň. Kael a Aris okamžitě zaujali pozice, zatímco Elen se pokoušela najít správné místo, kam vložit artefakt.
První vlna strážců se na ně vrhla. Zara a Kael se snažili udržet je co nejdál od Elen, zatímco Aris využíval svého terminálu k narušení jejich pohybových vzorců. Ale přesila byla příliš velká.
Pak se stalo něco nečekaného. Světla komory ztlumila a místnost zaplnila jemná zlatá záře. Lumini. Vynořili se z temnoty jako roj hvězd a začali kroužit kolem strážců. Jejich záře narušila energii, která strážce poháněla, a mnozí z nich se začali hroutit.
„Pomáhají nám,“ zašeptala Elen s úžasem.
„Pak neztrácej čas,“ zavolala Zara. „Vlož ten artefakt!“
Aktivace artefaktu
Elen se dostala k centrálnímu ovládacímu panelu. Místo, kam měl artefakt zapadnout, zářilo stejně jako předtím v ruinách. Elen zaváhala, její prsty se třásly. „Jestli tohle aktivuji… nemusíme přežít,“ řekla tiše.
„Musíš to udělat,“ odpověděla Zara pevně. „Není jiná cesta.“
Elen přikývla a vložila artefakt na místo. Okamžitě se celá komora rozzářila oslepujícím modrým světlem. Zvuk dunění se změnil v ohlušující rachot. Systém se začal rozpadat. Stěny se třásly a podlaha pod jejich nohama praskala.
„Musíme odsud pryč!“ zvolal Kael.
Kolaps planety
Skupina utíkala zpět přes mosty a tunely, zatímco za nimi celý mechanický komplex kolaboval. Země se propadala a ze všech stran šlehaly energetické výboje. Lumini je provázeli, jejich záře jim ukazovala cestu ven. Nakonec se dostali zpět na povrch. Když se otočili, viděli, jak se země nad Srdcem planety zřítila, pohlcená do sebe.
„Co jsme to udělali?“ zašeptal Aris.
„Změnili jsme osud téhle planety,“ odpověděla Zara. Její hlas zněl unaveně, ale rozhodně. „A možná i svůj vlastní.“
Otevřený konec
Na palubě Novusu začal Kael spouštět motory. Energetické bariéry, které bránily jejich lodi, zmizely. Loď byla opět funkční, připravená k odletu.
„Můžeme odletět,“ řekl Kael a podíval se na Zaru. „Ale co teď?“
Zara se zamyšleně zadívala na obrazovku, která ukazovala povrch planety. „Oprava je jen začátek,“ řekla. „Tahle planeta má ještě spoustu tajemství. A my jsme právě objevili jedno z nich.“
Elen přikývla. „Auriané možná zmizeli, ale jejich dědictví tady stále je. A teď je to na nás.“
Loď se vznesla, ale místo aby zamířila pryč, Zara vydala nový rozkaz. „Najděte bezpečné místo na přistání. Ještě neskončíme.“
